Řím individuálně

Letenky

Letenky většinou pořizujeme přes náš nejosvědčenější vyhledávač letenek www.skyscanner.cz, který prohledává ceny všech leteckých společností včetně nízkonákladových. Do Říma se obvykle letí na letiště Fiumicino, v nabídce některých leteckých společností je i letiště Ciampino, ale na to létá jen málo letů, z Prahy navíc většinou s přestupem. Obvykle se ceny letenek pohybují od 2 do 4 tisíc za osobu v závislosti na termínu, kdy chce člověk letět a na tom, jak moc si letenky rezervuje dopředu.

V Římě je velké množství hotelů, nejlevnější hotely jsou v okolí Termini, ale v levných hotelech jsou pokoje většinou dost malé a snídaně na italské poměry poměrně chudé. Samozřejmě lze nalézt spoustu hotelů vyšších kategorií, ale my se snažíme cestovat s co nejnižším rozpočtem a dáváme raději přednost lepšímu umístění hotelu před komfortem.

Ubytování v hotelu si zajišťujeme většinou přes www.booking.com, se kterými máme velmi dobré zkušenosti, rezervace probíhá on-line a většinou se neplatí ani záloha předem. V poslední době jsme si ale oblíbili ubytování v apartmánech, které si lze pronajmout například přes společnost www.only-apartments.com nebo také přes www.booking.com, ale určitě existují i jiné weby.

Výhodou apartmánu je to, že za přijatelnou cenu lze bydlet úplně v centru města, pokud cestuje víc osob, jsou rozhodně o mnoho levnější než hotely v dané lokalitě. Navíc je to pohodlnější, můžete poznat, jak se v daném místě skutečně žije a člověk má k dispozici i kuchyňku a může si případně i něco uvařit (což je ale v Římě, který je plný vynikajících jídelen a restaurací škoda). Nevýhodou je, že se musíte s majitelem apartmánu domluvit na přesnou hodinu, kdy se v bytě setkáte a předáte si klíče, ale ani s tímto jsme zatím nikdy žádné problémy neměli.

Při posledních dvou návštěvách Říma, které jsou zde popsané, jsme bydleli v apartmánech Elegano Vaticano blízko Andělského hradu a další rok v apartmánech Orsini Starsuit Palace, které jsou v bezprostřední blízkosti Marcellova divadla. Obojí ubytování bylo perfektní, komunikace s majiteli také a z obou míst jsme měli nejdůležitější památky prakticky na dosah.

Roma Pass je karta, která v sobě sdružuje volné nebo zlevněné vstupy na památky a volnou jízdenku MHD po městě (včetně příměstských vlaků, např. do Ostia Antica). Neplatí ale na vlak Leonardo Express, který jezdí na letiště. Existují 2 typy karet, normální Roma Pass za cenu 36 euro, která platí 3 dny od první aktivace a Roma Pass 48 h za cenu 28 euro (ceny z roku 2014).

Největší výhodou Roma Passu je to, že obsahuje 2 úplně volné vstupy do dvou prvních památek/muzeí (a poté slevy na některé další památky) s možností „skip the line“, tj. přednostního vstupu do památek.

Pokud si koupíte Roma Pass, je potřeba si pečlivě naplánovat jeho použití, protože volný vstup je pouze do prvních dvou navštívených míst, takže se to vyplatí pouze tehdy, pokud jdete jako první do Kolosea a poté na Forum Romanum a Palatin (kombinovaná vstupenka). Roma Pass neplatí pro vstup do vatikánských muzeí ani do Svatého Petra a Andělského hradu.

Vzhledem k ceně dopravy v Římě - 1,5 euro za lístek na metro není výhoda Roma Passu jako volné MHD jízdenky nijak závratná, pokud se nechystáte hodně cestovat městskou dopravou.

Roma Pass si lze zaplatit on-line předem a vyzvednout na několika místech v Římě (např. na Termini) nebo si ho koupit přímo v kancelářích Roma Passu, kterých je ve městě několik, většinou poblíž hlavních turistických atrakcí (Koloseum, Andělský hrad). Více informací o podmínkách lze nalézt na http://www.romapass.it/?l=en.

K úžasně přátelské atmosféře Říma přispívá určitě i vynikající jídlo. Ať už si člověk sedne v restauraci a poručí si carbonare, pizzu nebo jen bruschetu nebo se jen posadí ke stolečku na ulici se sklenkou prosseca nebo úžasného italského vína a přikusuje k tomu olivy, vždy je zážitek neopakovatelný. Prošli jsme spoustu jídelen a restaurací a shodli se, že opravdu nejraději jíme v Trastevere. Co se týče zmrzliny, průvodci mají pravdu, že Café Giolitti a San Crispino mají výbornou zmrzlinu a neuvěřitelný sortiment, ale nám nejvíc chutnala ta, kterou prodávají v malé kavárně přímo u vstupu na Isla Tibertina.

V Římě je spousta antických památek, nádherných kostelů, zajímavých náměstí, krásných parků a dalších atrakcí, takže na to, aby člověk viděl vše, je potřeba více návštěv. V následujících odstavcích uvedeme přehled toho, co se nám zdá v Římě nejzajímavější a popíšeme trasy, kterými jsme chodili my v posledních dvou letech (podzim 2013 a 2014).

Jen jako malou poznámku k našemu plánu uvádím, že jsme v celkem dobré fyzické kondici, takže stihneme v jednom dni poměrně dost stanovišť a většinu přesunů podnikáme pěšky, takže pro někoho, kdo chce více relaxovat a odpočívat, bude vhodnější program ztenčit nebo rozdělit do více dní.

• Kolosseum, Palatin, Forum Romanum, Kapitol
• Vatikánská muzea, Bazilika Sv. Petra, Andělský hrad
• Piazza di Popolo, fontána di Trevi, Piazza Spagna, veřejný park za vilou Medici, vila Borghese
• Caracalovy lázně, Porta San Sebastiano, Via Appia Parc (katakomby San Callista, Cecilia Metella, vila Quintili, kostel Domine Quo Vadis), Ústa pravdy
• Ostia Antica, Ostia Lido
• San Giovanni in Laterano, Scala Santa, Piazza Venezia, Monument Vittorio Emanuelle
• Židovská čtvrť, Isla Tibertina, Trastevere, Piazza Navona, Pantheon

Kolosseum

Nejdříve nás čekalo Kolosseum, kde jsme využili náš Roma Pass k předběhnutí fronty. Protože je docela brzy ráno, ještě ani není tak dlouhá, ale stejně si to pochvalujeme. Následující skoro 2 hodiny se procházíme po Kolosseu a představujeme si, jaké to muselo být v dobách největší slávy starověkého Říma a kocháme se dokonalou architekturou stavby. Ve vitríně v ochozu na vystaveném modelu obdivujeme, jak důmyslně byla vyřešena přeprava zvířat a lidí do arény i mrtvol z arény ven.

Po opuštění Kolossea překvapivě nejsme ještě tak zmožení, proto se přesunujeme na Palatin (kupuje se kombinovaná vstupenka Palatin + Forum Romanum). Hlavním vchodem ležícím naproti Kolosseu jsme zamířili mezi obdivuhodné rozvaliny Forum Romanum, které je sice monumentální, ale napoprvé není úplně jednoduché se zde zorientovat. Nejlepší je pustit se nejprve po Via Sacra, která jde středem fóra a zavede vás mezi zbytky paláců, chrámů, zbytků tržišť, řečnických tribun až k Vestinu chrámu. Poté je dobré se vrátit zpět a pokračovat na Palatin, který je také značně rozlehlý, je tam spousta vil, ruin a koridorů, které spojují jednotlivé stavby s Farnenskými zahradami. Rozvalin je zde opravdu požehnaně, takže se člověk občas trochu přestává orientovat, proto je užitečné mít s sebou dobrého průvodce s mapou (naše oblíbená je edice Rough Guides). Z Palatinu je nádherný rozhled, z ptačí perspektivy lze obdivovat Kolosseum i Circus Maximus na druhé straně areálu. K vidění je toho opravdu hodně. Pro ty, kdo nejsou prohlídkou úplně zmoženi, je tu i muzeum s mnoha antickými sochami a mramorovými portály. Pokud chcete vše projít, je potřeba počítat minimálně se čtyřmi hodinami pobytu.

Forum Romanum

Když jsme vyšli z areálu Palatinu opět bránou naproti Kolosseu, vydali jsme se po Via dei Fori Imperiali na císařská fóra a opět jsme dlouze procházeli mezi zbytky paláců, antickými sloupy a obdivovali Augustovo, Neronovo a Trajanovo fórum. Naši výpravu do starověkého Říma jsme ukončili výstupem na Kapitol, jehož název je odvozen od slovního spojení caput mundi – hlava světa a jeho tehdejší vliv demonstruje i to, že od tohoto názvu je odvozeno slovo kapitál. Na Kapitolu se nachází Piazza del Campidogli, nejsouměrnější římské náměstí navržené Michelangelem na objednávku papeže Pavla III. Na kraji náměstí stojí památník zakladatelů svatého města. Když jsme k němu přišli, opět nás překvapilo, jak je socha vlčice s dvojčaty malá. Poté jsme si prohlédli senát, sochy, náměstí, výhled na fóra a Kolosseum a tentokrát vynechali Kapitolská muzea (která jsou určitě krásná, ale hodně rozlehlá, takže návštěva může zabrat klidně i celý den) a tím jsme tuto kapitolu dějin uzavřeli.

Kapitol

Jelikož už je skoro večer a jsme příšerně unavení a hladoví, míříme nejkratší cestou do Trastevere, která je čtvrtí proslulou svými četnými výbornými restauracemi a bistry a která je zároveň čtvrtí umělců. Večer je zde spousta stánků s různými výrobky a před kostelem Santa Maria in Trastevere jsou často hudebníci nebo různá představení pouličních umělců. Ale nás teď zajímá jen jídlo. Jedna z nejlevnějších restaurací v této čtvrti je Carlo Menta, jídlo je vynikající a cena zhruba 5-6 euro za primi je skvělá.

Vatikánská muzea

Hned ráno jsme se metrem vydali k Vatikánským muzeím (nejbližší zastávka metra je Ottaviano) a cestou kolem nekonečné fronty jsme si blahořečili, že jsme si koupili po internetu vstupenku s právem předběhnout celou frontu. Tuto vstupenku si lze koupit online maximálně 60 dní před plánovanou návštěvou muzeí a Sixtinské kaple, předem se musí vybrat datum a požadovaná hodina vstupu do muzea (kterou je potřeba dodržet, jinak budete mít problémy se vstupem). Tuto „skip the line“ vstupenku si lze rezervovat na oficiálních stránkách Vatikánu.

Vstupenka nás sice opravňovala ke vstupu v půl desáté, ale zkusili jsme to, byť ještě nebylo ani devět, a udělali jsme dobře. Poté co jsme se zorientovali, jsme učinili důležité rozhodnutí - zamíříme bez zbytečného zdržování do Sixtinské kaple a doufali, že díky tomu, že je tak brzo, tam snad nebude tolik lidí. Po chvíli jsme téměř došli čelo pelotonu mířícího stejným směrem, a protože se převážně jednalo o organizované skupiny s výkladem, podařilo se nám je předejít. Lehce jsme se zdrželi v Rafaelových sálech, kde jsme prakticky sami mohli obdivovat krásnou výzdobu a pak už jsme vstoupili do Sixtinské kaple. Díky tomu, že jsme tu tak brzo, mohli jsme se v kapli i procházet, což je vzhledem k obvyklým návalům zázrak. Dokonce žádný z hlídačů v sále zatím nevykřikoval ani „silence“ ani „no photo“, což je jejich celodenní mantra. Jsme příjemně překvapeni, protože po chvilce se dokonce uvolnilo i místo k sezení, takže můžeme v klidu vnímat úžasnou výzdobu sálu. Podle průvodce jsme si prohlédli všechny důležité části fresek na zdech a na stropě a mezitím už se kaple zaplnila organizovanými skupinami návštěvníků. Díky tomu jsme tak mohli sledovat zběsilé hlídače, z nichž jeden dokonce nutil přistižené nešťastníky, aby smazali tajně ukořistěné snímky (v kapli je zakázáno fotit).

Když jsme se nabažili Michelangelova umění, opustili jsme stále více narvaný prostor a pozvolna se docourali na venkovní nádvoří. Tam jsme se posilnili čokoládou a dohodli se, že se ještě podíváme do egyptské expozice a na závěr do lapidária, kde byly vystaveny antické sochy. Ačkoli je zde ještě velké množství obrazáren, výstavních sálů a průchozích chodeb naplněných vzácnými relikviemi a člověk by tu klidně mohl strávit celý den obdivováním nesčetných cenností, s ohledem na naše děti jsme se usnesli, že dnes už víc nezvládneme a Vatikánská muzea jsme opustili.

Bazilika Sv. Petra

Po malé občerstvovací pauze (v okolí Vatikánu je spousta malých restaurací různých cenových skupin) jsme zamířili na Svatopetrské náměstí, kde jsme si prohlédli skvělou Berniniho architekturu a obdivovali impozantní rozměry náměstí. Před Bazilikou Sv. Petra bylo jako tradičně strašně moc lidí, kteří mají jediný cíl - podívat se dovnitř největšího kostela na světě.

Když jsme se konečně dostali ke vchodu do chrámu, zamířili jsme nejprve vpravo, minuli šatny a šli k pokladnám, kde se kupují lístky opravňující ke vstupu do kopule baziliky. Zde se zatím žádná fronta netvořila, tak jsme zaplatili 4x 7€ a počkali si na výtah, jenž nás vyvezl na vnitřní ochoz baziliky (pěšky to stojí o 2 eura méně, ale je to o 300 schodů víc).

Prohlédli jsme si vnitřek chrámu sv. Petra z výšky a pokračovali po stísněných schodech (je jich asi 320 a kdo není v dobré fyzické kondici nebo trpí klaustrofobií, tak by to měl raději vzdát, protože výstup je opravdu náročný a chodba okolo schodů neuvěřitelně úzká) až na vlastní kopuli, odkud je krásný výhled na celý Řím, Vatikánská muzea, Vatikánské zahrady a sídlo papeže.

Když jsme se dost pokochali krásami Říma z ptačí perspektivy, sešli jsme dolů a vstoupili do baziliky. Je ohromná, celý prostor je rozčleněný do mnoha lodí, které jsou samy o sobě zajímavé a hned ta první po pravé straně od hlavnho vchodu skrývá Michellangelovu Pietu, kterou vytvořil, když mu bylo pouhých 23 let. Prohlídkou baziliky jsme strávili více než hodinu a pak se ještě šli podívat do krypty s ostatky svatého Petra, na kterou navazuje další, kde jsou hroby několika papežů. Vstup do krypty (bývalé jeskyně) se nachází vprostřed chrámové lodi a bez mapy, kterou lze získat v šatně, jej lze jen velmi těžko najít.

Naše další cesta vede směrem ke krásnému mostu Ponte Sant´Angelo a Castel Sant´Angelo neboli do Andělského hradu. Je to pevnost spojená s Vatikánem průchodem, kterým papežové v dobách obležení Vatikánu mohli uniknout pryč. Prohlédli jsme si sály vyzdobené freskami, brnění, děla a dělové koule a z vrcholu hradu se pokochali pohledem na Řím. Dle našeho názoru je lepší si Andělský hrad prohlédnout zvenku a více času strávit procházkou po Andělském mostě a jeho okolí, protože vstupné je na to, co hrad ukrývá moc vysoké (vstupné stojí 10,5 €).

Piazza del Popolo

Dnešní program hodláme zahájit přesunem metrem na stanici Flavinio, odkud je to co by kamenem dohodil na náměstí Piazza del Popolo. Bránou Porta del Popolo, která je dílem Berniniho, jsme vešli na oválné náměstí, kterému dominuje obelisk, fontána a dvojice dokonale souměrných kostelů na konci náměstí, na které pak navazuje bulvár Via del Corso. Nejprve jsme zamířili do kostela Santa Maria del Popolo hned vlevo za bránou, abychom našli kapli Chigi a v ní otvor do podzemní krypty, který je popsán v knize Andělé a démoni. Vše jsme objevili hned za vstupem a po chvíli jsme se vydali obdivovat i Caravaggiovy obrazy sv. Petra a sv. Pavla, které jsou umístěny v kapli Cerasi po levé straně příčné lodi.

Od kostela jsme došli ke středu náměstí, kde jsme se fotili u fontány obklopené egyptskými sfingami a ohromnými mušlemi. Prohlédli jsme si jeden z dvou symetrických kostelů Santa Maria dei Miracoli a Santa Maria in Montesanto (ten druhý byl v rekonstrukci) v jižní části náměstí a poté se vydali po Via del Corso směrem k fontáně di Trevi (Via del Corso nevede přímo k této fontáně, ale cestu je možné najít dle ukazatelů). Fonfána di Trevi je ohromná kašna vyzdobená mramorovými sochami a vtěsnaná na překvapivě malé prostranství obklopené okolními stavbami. U fontány se jako obvykle tísnilo zbytečně moc lidí, ale přesto jsme našli prostor, abychom se u ní vyfotili, přičemž jsme si znovu říkali, že by fontáně slušelo, pokud by kolem ní bylo asi tak třikrát více místa.

Cestou od fontány di Trevi jsme se snažili najít gelaterii San Crispino, kde podle průvodce mají mít nejlepší zmrzlinu v Římě (pozor, otevírají ale až ve 12 h). Překvapilo nás, že je podnik dost malý, ale nenechali jsme se odradit a objednali si. Zmrzlina byla výborná (ostatně jako skoro všude v Římě), ale jako nejlepší jsme ji nevyhodnotili. Připadá nám, že v Římě je zbytečné ztrácet čas hledáním nějaké konkrétní gelaterie, protože výborná zmrzka se sežene prakticky na každém rohu.

Piazza Spagna

Dále se v podstatě vracíme na Piazza Spagna, což je rušné náměstí, v jehož centru je kašna ve tvaru lodi, která je připomínkou štědrovečerní povodně v 16. století a je zároveň posledním dílem Pietra Berniniho, otce svého slavnějšího syna Gianlorenza. Na náměstí jsou luxusní obchody a kousek za sloupem na jižní straně náměstí se nachází pobočka McDonald, jejíž umístění zde vyvolalo velkou řadu protestů. Fotíme si fontánu a pokračujeme po Španělských schodech vzhůru ke kostelu Trinita dei Monti a odtud směřujeme podél vily Medici, kde je v současné době francouzské lyceum, až ke vchodu do rozlehlých zahrad, které se rozkládají nad Piazza del Poppolo a slouží jako veřejný park. Je tu několik muzeí včetně nejznámější Galerie Borghese, kromě toho je zde jezírko s půjčovnou loděk, vodní hodiny (v roce 2014 poněkud zanedbané a bohužel nefunkční), městská zoo a množství stanovišť, kde si lze půjčit kola, segway nebo motokáry a kromě toho tu funguje mnoho občerstvení a další zábavy.

U vstupu do parku jsme si původně hodlali půjčit kola jako obvykle, ale nakonec nás oslovila nabídka maxi rikši pro 4 osoby. Půjčujeme si tedy rikšu a vydáváme se s ní na vyjížďku parkem. Je to pěkně těžká kraksna, která se divoce naklání a na parkové cestičky je moc široká. Podařilo se nám úspěšně projet přes kruhový objezd do velkého parku, ale vzhledem k naší rychlosti jsme přejeli odbočku k vile Borghese a dojeli až ke vstupní bráně. Za touto branou sídlí prodejna Ferrari a Masserati, kam se šli kluci podívat, ale asi si nic nevybrali, protože se brzy vrátili. Pak už jsme bez potíží trefili k vile Borghese, kde jsme měli jediný cíl - dojít si tam na záchod. To se ale nevydařilo, neboť na rozdíl od dřívějška je nyní nezbytná vstupenka do galerie. Pokračujeme tedy podél zoologické zahrady (opět bez záchodů) až do spodní části parku, kde nás zastavuje závora. Otočili jsme se a pokračovali k jezírku, blízko něhož jsme našli otevřené a bezplatné záchody, což byl velký úspěch. Nakonec jsme se ještě vyfotili v rikše s Římem v pozadí na vyvýšené terase nad Piazza del Popolo, pak ji vrátili a po schodech zamířili dolů zpět náměstí.

Na Piazza del Poppolo hned za schody do parku se nachází muzeum Leonarda da Vinci, kde jsou vystavené modely Leonardových exponátů s podrobným vysvětlením, na jakém principu fungují a možností si většinu z nich vyzkoušet. Kromě toho jsou zde nejznámější náčrty, kresby a obrazy, opět s pěknými popisky.

Caracallovy lázně

Dnes máme na programu Caracallovy lázně, které se nacházejí nedaleko stanice metra Circus Maximus. Byli jsme tam brzy, koupili si vstupenky (cena 6 €, děti do 18 let zdarma), které platí 7 dní a zahrnují i vstup do hrobky Cecilie Metelly a vily dei Quintilly na Via Appia a zanořili se mezi zbytky impozantních budov bývalých římských lázní. Obdivovali jsme zbytky celkem zachovalých mozajek a soch rozmístěných v areálu a přitom si představovali, jak impozantní místo to asi muselo být, když to ještě nebyla ruina.

Od Caracallových lázní jsme zamířili pěšky k Porta San Sebastiano, kde jsme se napojili na Via Appia Antica, což byl náš hlavní dnešní cíl. Via Appia je rozhodně zajímavá, ale cesta po ní je celkem úmorná a zvláště v létě a pěšky je určena jen pro obzvláště otrlé jedince. Protože už s tím máme své zkušenosti, rozhodli jsme se, že ji letos projedeme na kole.

Via Appia

Půjčovna kol se nachází několik desítek metrů od Porta San Sebastiano a dnes je tu celkem frmol (možná kvůli tomu, že je neděle). I přes probíhající zmatky se nám podařilo získat 4 kola (no, nevím, jestli se tomu dá ještě říkat kola, ale snad to na té kamenité cestě vydrží vcelku) se 2 zámky a 2 přilbami (pro děti, kterým není ještě 18 je to povinné vybavení). Půjčení kol stojí 3 eura na hodinu a 15 na celý den. Před půjčovnou jsme se pokusili zvednout trochu sedla, ale to se nám nepodařilo, tak jsme to vzdali a vyrazili po staré římské cestě. Na kolech jsme byli o dost rychlejší než minule pěšky a za chvilku jsme tak byli u katakomb Santa Callisto, které jsme hodlali navštívit, protože jsme věděli, že katakomby San Sebastiano jsou v neděli uzavřené (San Callisto jsou zavřené ve středu). Po příjezdu na místo jsme si všimli, že za 30 minut začíná polední přestávka, ale měli jsme štěstí a stihli poslední výpravu s anglickým výkladem před polední zavíračkou. Rychle jsme tedy uzamkli naše kola, koupili vstupenky (dospělí 8 €, děti 5-15 let 5 €, mladší děti zdarma) a mohli jsme vyrazit mezi „nebožtíky“.

Katakomby jsou největší z římských pohřebišť, byly založeny ve 2. století a jejich délka je kolem 20 km. V papežské kryptě jsou pohřbení někteří z prvních papežů, nachází se tu také hrobka svaté Cecílie. Katakombami provázejí místní duchovní, náš průvodce byl zřejmě původem Brit a bylo dost těžké mu v prostorách s ozvěnou porozumět, ale přesto byla prohlídka katakomb rozhodně zajímavá. Je tam ale dost zima (v zimě i v létě stálých 15°C), proto je lepší si s sebou přibalit svetr.

Když jsme se vrátili zpět na povrch, pokračovali jsme dále po Via Appia Antica k hrobce Cecilie Metelly, kterou jsme chtěli navštívit hlavně proto, že zde platí vstupenka z Caracalových lázní. Stavba pocházející z doby císaře Augusta, která byla později přestavěna do podoby hradu, je zajímavá hlavně zvenku, uvnitř nebylo skoro nic, proto jsme se rychle vrátili na naše kola a popojeli po obrovských kočičích hlavách k občerstvení na křižovatce, kde jsme si dali kafe, s jehož kvalitou jsme nebyli moc spokojeni. Ale vzhledem k občerstvovacím možnostem v této lokalitě si člověk nemůže moc vybírat. Na kolech jsme pak ujížděli podél starých zahrad a občasných antických ruin až k místu, kam jsme kdysi v došli v létě ve čtyřicetistupňovém vedru v naprostém vyčerpání, a odkud jsme prchli na autobus. Na kolech a v dnešním chladnějším počasí (konec října) to však pro nás byl snadný cíl a mohli jsme jet ještě několik kilometrů, čímž jsme dokázali objevit Vilu dei Quintilli, kterou jsme také hodlali prozkoumat.

Bohužel navzdory údajům uvedeným v průvodci a v půjčovně kol (otevírací doba 9:00-16:30), podle kterých mělo být otevřeno, byl vchod uzavřený a my jsme si rozlehlý komplex staveb mohli prohlédnout pouze zvenku. Je to smůla, protože zbytky vily vypadají opravdu zajímavě a celá stavba je opravdu dost velká, uvnitř se nachází muzeum a kromě hlavní budovy by tu měl být i lázeňský komplex. Navíc nám sem platila vstupenka z Caracalových lázní. Tak jsme alespoň dojeli ještě ke zbytkům antického akvaduktu, který zásoboval Řím pitnou vodou a jehož několik oblouků vypadalo impozantně a dost zachovale.

Na zpáteční cestě jsme se od katakomb Santa Callisto vraceli parkem a po jeho opuštění jsme si prohlédli kostel Domine Quo Vadis, před kterým Ježíš zastavil sv. Petra opouštějícího Řím, protože ho tam čekala smrt a přesvědčil ho, aby se vrátil a přijal svůj osud. V kostele je umístěna replika mramorové desky s otiskem Kristových chodidel, originál je v kostele San Sebastiano. Na dohled od tohoto kostela pak už byla půjčovna kol, kde jsme za 4 hodiny a 10 minut používání čtyř kol zaplatili celkem 50 €.

Pokud chcete jít na Via Appia a vynechat cyklistiku, je možné sem dojet nejjednodušeji Archeobusem. Celodenní jízdenka, která opravňuje držitele nastupovat a vystupovat na jednotlivých stanicích dle libosti, stojí 20 euro, v ceně je i audioguide, kerý lze používat ale jen v autobusu. Trasa autobusu vede z Termini na Piazza Venezzia, kolem fór ke Kolosseu, podél Circus Maximus ke Caracallovým lázním a končí u hrobky Cecile Metella. Více informací je k nalezení na stránkách http://www.trambusopen.com/en/archeobus/rates.cfm.

Kromě toho by sem měl jezdit i autobus 660 a 110, ale když jsme se v minulosti snažili tuto možnost využít, nikdy jsme neuspěli (buď jsme nenašli stanici nebo nám řidič vysvětlil, že jede jinam).

Pro toho, kdo si chce přečíst o parku Via Appia více, lze doporučit web http://www.parcoappiaantica.it/en/, kde jsou perfektní informace o Appia Antica, jejích atrakcích a možnostech pěších i cyklistických tras.

Z Via Appia jsme se vrátili přes Circus Maximus s malou odbočkou ke kostelu Santa Maria di Cosmedin na Piazza Bocca de la Veriá, abychom se vyfotili s rukou v ústech pravdy. Jako tradičně je na tuto atrakci, která je umístěna ve venkovním sloupořadí kostela, dlouhá fronta. Zatímco čekáme v řadě lidí, prohlížíme si tuto slavnou kulatou mramorovou výpusť (tedy přesně odtokový kanálek) ve tvaru obrovské tváře s otevřenými ústy, do které se vkládá ruka těch, u kterých je potřeba ověřit, zda nelžou (třeba nevěrné manželky). Protože se zde chce každý vyfotit, frontu koordinuje jeden pořadatel, který dohlíží na to, aby nikdo nezdržoval - rychlá fotka a pryč. Protože jsme všichni testem prošli a ruce nám zůstaly celé, vydali jsme se ještě na prohlídku kostela a krypty, zajímavá je vana z růžového mramoru, která slouží v tomto kostele jako oltář. Poté jsme došli k Tibeře a přes Ponto Fabricio přešli do naší oblíbené Trastevere, kde jsme skončili jak jinak, v restauraci.

Ostia Antica

Dnes máme v úmyslu navštívit nejrozsáhlejší a nejzachovalejší antické vykopávky Ostia Antica, které se nacházejí zhruba 30 km od Říma. Zdejší město bylo v antických dobách významným přístavem a velkým prosperujícím městem. Díky bahnu z řeky Tibery, která zde ve starověku protékala, se zdejší budovy zachovaly v perfektním stavu a člověk si tak může udělat dobrou představu o tom, jak vypadalo a fungovalo antické město.

Nicméně z minulé zkušenosti víme, že areál je opravdu rozsáhlý a prohlídka dost úmorná, proto ráno důkladně snídáme. Poté vyrážíme ke stanici metra Circus Maximus, což je směr, který už máme dobře zvládnutý. Původně jsme měli v úmyslu odtud popojet jednu zastávku metrem, ale nepodařilo se nám do automatu narvat bankovky, proto jsme se rozhodli, že na stanici metra Piramide dojdeme pěšky. Aspoň tak máme možnost si prohlédnout pyramidu Gaia Cestia, která byla během 330 dnů postavena propuštěnými otroky po Gaiově smrti. Od pyramidy stačí přejít ulici a ocitnete se na vlakové stanici Ostiense (která je propojená se stanicí metra Piramide). Pokud člověk přijel metrem, může použít stejný lístek i na vlak, jinak si ho musí koupit v nádražní pokladně, cena je stejná jako na městskou dopravu, tedy 1,5 €. Vlak do Ostia Antica odjíždí z posledního nástupiště každou půlhodinu. My jsme přišli k nástupišti a vlak odjíždějící v 10 h tu už stál, tak jsme se pohodlně usadili. Ukázalo se, že jsme měli štěstí, že jsme přišli včas, protože během chvilky se vlak pěkně zaplnil a spousta lidí musela stát.

Na nádraží v Ostia Antica jsme si koupili velkou vodu (což je důležitý moment, protože občerstvovací možnosti jsou v areálu dost špatné), přešli přes můstek vedoucí přes hlavní silnici a během 5 minut došli k pokladně. Vykopávky v Ostia Antica jsou otevřeny denně kromě pondělí, lístek stojí 6,5 € pro dospělé a polovinu pro děti. Po zakoupení lístků jsme se statečně zanořili mezi ruiny. Asi po hodině a půl jsme byli zhruba v polovině rozvalin a kluci už vypadali dost zdrchaně. Přes veškerou únavu jsme došli až úplně na konec vykopávek, kde jsme si představovali, jaké to asi bylo, když město Ostia omývalo Středozemní moře. Když jsme se otočili, už jsme se moc nerozptylovali a relativně rychle směřovali k bufetu. Tam jsme si našli volný stolek a koupili si občerstvení. Když jsme se trochu resuscitovali a prohlédli si všechny knížky v prodejně se suvenýry, zželelo se nám kluků, původně plánovanou prohlídku muzea jsme vynechali a bez velkého rozhlížení došli jen zpět k hlavní bráně a vyrazili přímou cestou na nádraží.

Neměli jsme však v úmyslu se vrátit do Říma, ale naopak jsme pokračovali vlakem ještě další dvě zastávky a vystoupili v Ostia Lido Centro. Chtěli jsme se totiž podívat k moři. Na konci září končí plážová sezóna, proto je vstup k moři zdarma. V létě je tu hlava na hlavě, šílený blázinec, neustále obtěžující prodavači plážového vybavení a relativně vysoké vstupné. Tentokrát jsme na pláž tedy prošli bez placení otevřeným vchodem, došli k moři, zuli si boty, courali relativně vyhřátým pískem, pozorovali západ slunce a sbírali mušle. Když se ochladilo, zvolna jsme se vrátili na nádraží. Vlak přijel docela plný, proto jsme seděli každý zvlášť, ale na konečné jsme se všichni zase sešli.

Na večeři jsme opět zamířili do Trastevere a tentokrát jsme došli až na náměstí Piazza Maria di Trastevere, kde jsme chvilku poslouchali cimbálovku. Dlouho jsme se však nezdržovali a vydali se boční uličkou, až jsme skončili v Pizzerii San Callisto. Nejprve jsme si objednali speciální předkrm San Callisto (směs různých předkrmů pro všechny, kde nás nejvíce zaujala luxusní mozzarella). Následovaly 3 pizzy (Amatriciana, Rustica a Cottto Crudo) a tradiční carbonare. Ať už jsme ochutnali cokoli, bylo to nejlahodnější ze všech jídel, která jsme zatím v Římě jedli.

Dnes máme v plánu návštěvu kostela San Giovanni in Laterano (u stanice metra S. Giovanni). Je to oficiální římská katedrála a sídelní chrám papeže jakožto římského biskupa. Před kostelem stojí ohromný obelisk, prý nejstarší v Římě. Sama bazilika je ohromná, na zlaceném stropě jsou papežské znaky a chrámová loď je lemovaná sochami apoštolů, které zobrazují buď to, čím se apoštolové zabývali nebo jak zemřeli. Z příčné lodi chrámu lze vstoupit do Křížové chodby (platí se vstup), kterou tvoří muzeum.

Pokud se vyjde z chrámu opačným východem než je umístěn obelisk, stačí přejít silnici a ocitnete se u vchodu do Scala Santa (Svaté schody). Uvnitř nenápadné budovy se nacházejí schody údajně z domu Piláta Pontského, po kterých kráčel Ježíš k poslednímu soudu. Po schodech se nesmí chodit po nohou, ale musí se po nich vystoupat po kolenou. Tomu jsme se vyhnuli tím, že jsme k výstupu využili postranní schodiště zbudované pro méně kajícné návštěvníky. Na vrcholu schodiště je totiž Sanctum Sanctorum (místo nejsvětější), kde je vystavený obraz, který prý namalovali andělé.

Památník Vittorio Emanuelle II

Když jsme si vše důkladně prohlédli, přesunuli jsme se na stanici metra a přejeli na Piazza Venezia, kde si chceme prohlédnout Monumento nationale Vittorio Emanuelle II. Tento obří památník z bílého mramolu byl postaven v 19. století na památku sjednotitele Itálie, jehož jezdecká socha kraluje celému dílu (jen samotný vládcův knír prý měří skoro 3 metry). Uvnitř památníku je několik expozic, které se vztahují zejména ke sjednocení Itálie a nejsou nijak zajímavé, zábavnější je vyšplhat až na vrcholek tohoto kolosu a pokochat se pohledem na Řím. Výtah na nejvyšší terasu, který stojí 7 Eur, jsme si nechali ujít a spokojili se s nevyšším patrem dosažitelným pěšky.

Když jsme si dost užili bělostného mramoru, využili jsme tramvaje, kterou jsme popojeli zpátky do Trastevere s jasným úmyslem se najíst. Po pozdním obědě jsme došli na náměstí, kde je kostel Santa Maria in Trastevere, který byl postaven na místě, na němž podle pověsti vytryskl v den Ježíšovy smrti pramen ropy. Pod oltářem po pravé straně je nápis „fons olei“, který toto místo označuje. Kromě toho jsou v kostele nádherné mozaiky. Naproti fontáně před kostelem je gelateria Blue Ice, kde prodávají mnoho druhů zmrzlin, všechny, které jsme otestovali, byly výborné.

Dnes jsme vyrazili přes Area Sacra, což je soubor vykopávek, na kterém žijí kočky opečovávané místními dobrovolníky, do židovské čtvrti, kde jsme se prošli křivolakými uličkami a skončili u Marcellova divadla - souboru vykopávek, u nichž se tyčí dva antické sloupy. Poté jsme se vydali na Ponte Fabricio, který spojuje oba břehy s ostrovem Isola Tibertina. Zde se nachází nejstarší římská nemocnice a naproti ní kostel sv. Bartoloměje. Na tento ostrůvek Robert Langdon spadl z helikoptéry v závěru knihy Andělé a démoni. Krom toho je zde maličká kavárna, kde prodávají zmrzlinu, již jsme vyhodnotili jako nejlepší v Římě.

Pantheon

Za ostrovem je k vidění Ponte Rotto (tedy spíš jeho pozůstatky), což je první kamenný post přes Tiberu postavený zhruba 150 let před naším letopočtem, který vydržel až do 16. století a teprve pak se zřítil. Procourali jsme znovu Trastevere a pak pokračovali na naši oblíbenou Piazza Navona, kterou zdobí tři fontány znázorňující čtyři nejdůležitější řeky a ohromný kostel. Kromě toho je zde spousta pouličních umělců, kaváren, občerstvení a obchodů, prostě to tu pořád žije. Navona je krásná i za světla, ale večer je na ní atmosféra přeci jen lepší, proto jsme se nezdržovali dlouho a pokračovali k Panteonu, který se nachází na Piazza della Rotonda, malebném náměstí lemovaném kavárnami s fontánou uprostřed. Pantheon je obrovská stavba na jižní straně náměstí, prý nejzachovalejší antická budova v Římě a zároveň jedna z nejaktraktivnějších. Jedná se o kruhovou budovu, jejíž průměr je stejný jako výška (43 m) a uprostřed stropu má devítimetrový otvor, kterým dovnitř proudí světlo. Po obvodu jsou výklenky se sochami, v jednom se nachází hrobka sv. Rafaela. V současné době byl Pantheon vysvěcen a z toho důvodu se dost často ozývají výzvy k tichu.

Nedaleko Pantheonu se nachází vyhlášená cukrárna Giollitti, kterou stojí za to navštívit. Zmrzlin tu mají příšerně moc druhů a panuje tu strašný zmatek, protože zde vládne italský systém - nejdřív se platí u pokladny a teprve potom se jde s lístečkem pro zmrzlinu. Ale za ty nervy to stojí, dali jsme si čokoládovou, whisky, jahodovou a jogurtovou a byla fakt výborná. Kromě toho zde prodávají ještě spoustu dalších druhů, mezi nimi i makovou, sektovou, sýrovou a parmazánovou, ale shodli jsme se na tom, že klasika je stejně nejlepší. Touto sladkou tečkou jsme tedy zakončili náš (určitě ne poslední) pobyt v Římě a vydali se na letiště.