Bangkok

Let do Bangkoku

K vyhledávání letenek jsme opět použili naše oblíbené stránky www.skyscanner.cz a www.momondo.cz a z nabízených možností zvolili pro let do Bangkoku společnost Emirates. Rozhodli jsme se, že prioritou jsou pro nás co nejkratší přesuny, proto jsme si z nabízených kombinací letů vybrali ty s nejkratšími přestupními časy v Dubaji (tj. cca 3 h), cena za jednu letenku s poplatky byla 15 576 Kč. Přesun Praha-Dubaj-Bangkok proběhl hladce, v Bangkoku jsme prošli úspěšně přes imigrační úředníky, vyměnili trochu peněz a vydali se řešit přesun do hotelu.

Cesta z letiště

Mezinárodní letiště Suvarnabhumi (což znamená Zlatá země) leží asi 30 km východně od Bangkoku. Možností, jak se dostat do města, je několik. Nejlevnější variantou je využít nadzemní rychlodráhu City Line, která má zhruba čtvrthodinové intervaly a několik zastávek, cesta do města trvá asi 40 minut. Druhou možností je rychlejší Express link se zhruba půlhodinovými intervaly a cenou kolem 150 THB na osobu, za stejnou cenu jezdí i Airport Express Bus, který staví v oblíbené Khao San Road. Vzhledem k tomu, že toto byla naše první cesta do Bangkoku a taky proto, že jsme byli čtyři, rozhodli jsme se, že pro nás bude nejlepší přesunout se taxíkem.

Sjeli jsme do spodního podlaží letiště a zde si domluvili s řidičem taxíku odvoz. Je velice důležité donutit řidiče, aby zapnul taxametr a počítat s tím, že k ceně cesty se připočte ještě příplatek 50 THB, který platí řidič za vjezd na letiště a mýtné, které je zhruba 75 THB. Cesta z letiště do čtvrti Banglamphu, kde jsme měli zarezervovaný hotel, trvala jen 30 minut a celková cena byla 375 bathů. Pro čtyři osoby je to asi nejpohodlnější, nejrychlejší a nejlevnější varianta.

Doprava po Bangkoku

Bangkok je poměrně rušné město se silnou automobilovou dopravou (a díky tomu příslušným smogem), ale turistické centrum je klidnější a díky lodní dopravě po řece Chao Praya, která je levná, křižuje řeku po obou směrech a má spoustu zastávek, je většina hlavních turistických atrakcí celkem dobře dostupná. Samozřejmě, že jsou všude dostupné taxíky a řidiči tuk tuků nabízejí své služby téměř na každém kroku, ale nás baví pohybovat se po ulicích pěšky. Takže kam jsme mohli, tam jsme došli, kde to bylo daleko, využili jsme lodní dopravu po řece Chao Praya. Systém je celkem logický a Thajci jsou milí, takže po krátkém zasvěcení od místní babky jsme se lodí pohybovali celkem bez problémů. Výhodou je i nízká cena, cesta lodí stála v roce 2014 podle ujeté vzdálenosti 3-15 THB. Pokud chodíte pěšky, je často kvůli velkému provozu problém přejít. Naštěstí se u některých obzvlášť rušných křižovatek nacházejí zásobníky s růžovými mávátky, které si stačí vzít do ruky, urputně mávat nad hlavou, neohroženě vkročit do křižovatky a doufat, že auta zastaví.

Víza

Víza do Thajska nejsou pro krátkodobý pobyt (kratší než 30 dní potřeba).

Ubytování

Ubytování v Bangkoku i na ostrovech jsme si zařizovali předem přes server booking.com, hlavním kritériem pro výběr ubytování pro nás byla v Bangkoku vzdálenost od hlavních turistických památek, na ostrovech pak blízkost pláže, obecně pak čistota, ochota personálu, snídaně a cena. U všech hotelů, které jsme vybrali, jsme si nejprve přečetli hodnocení na booking a na tripadviseru a podle toho provedli konečnou selekci. Pro náš pobyt v Bangkoku jsme si vybrali ubytování ve čtvrti čtvrti Banglamphu, která je vyhlášeným centrem cestovatelů hledajících cenově přijatelné ubytování a která se nachází v blízkosti většiny hlavních turistických zajímavostí. Hotel Tara Place je malý, ale velice čistý, perfektně vybavený, snídaně se podává ve vedlejším bistru, kde je neuvěřitelně milá obsluha, stejně jako na recepci hotelu. Výhodou je i dostupnost městské dopravy blízkost zastávky lodní dopravy po řece Chao Praya.

Peníze

Thajská měna jsou bathy, kurz je zhruba 75 haléřů (v letech 2014 a 2015). V Bangkoku není s výměnou peněž problém, banky a bankomaty jsou na každém rohu. My jsme používali bankomaty a nikdy (kromě okamžiku, kdy se nám menu přepnulo do thajských znaků), jsme neměli problém. Ale i tuto situaci jsme intuitivně zvládli. Na mnoha místech se dá platit kartou, takže turista nemá žádný problém.

Níže najdete seznam míst, která zaujala nás, protože jsme do Bangkoku přijeli hlavně poznávat místní kulturní a historické zajímavosti ...

• Khao San Road
• Královský palác
• Wat Phra Kaew (Chrám smaragdového Buddhy)
• Wat Pho (Chrám ležícího Buddhy)
• Květinový trh
• Čínská čtvrť
• Wat Bowoniwet
• Wat Ratchanaddarm
• Golden Mount (Zlatý vršek)
• Wat Sakhet
• Wat Mangkon Kamalawat
• Wat Traimit (Chrám zlatého Buddhy)
• Wat Rakhang
• Muzeum královských lodí
• Wat Arun

Thajci jsou obecně velice milí, a ačkoli jsme přilétli těsně po politické krizi v roce 2014 a nepokojích, které je provázely, měli jsme pocit, že je tu bezpečno. Nicméně, člověk vypadající jako turista si musí dát pozor na několik věcí – pokud nasedne do taxíku, musí řidiče donutit, aby si zapnul taxametr (pokud bude mít pak i nějaký problém, stačí řidiči, který musí mít v taxíku licenci se svým číslem a telefonem na dispečink pohrozit, že tam zavoláte); pokud chce jet tuk tukem, je potřeba si dojednat předem pevnou cenu (kterou lze usmlouvat) a bez toho nenasedat; pokud ho před památkou, kterou chce navštívit, zastaví Thajec, který vypadá starostlivě a sděluje mu, že památka je zavřená, ale kousek za rohem je něco mnohem zajímavějšího, musí ho člověk ignorovat, jinak skončí na předražené prohlídce města nebo bude odcházet s předraženým suvenýrem, který nepotřebuje. Stejné je to s nabídkou výletů na ulici (mimo cestovní kanceláře) a projížďkami po řece s prohlídkou plovoucích trhů – většinou člověk zjistí, že lze nalézt levnější alternativní variantu.

Ale přes tyto drobné nepříjemnosti je Bangkok úžasné město, které kypí životem, nabízí nádherné památky, výborné jídlo a nezapomenutelné zážitky.

Thajské jídlo je prostě výborné. Je to dokonalá kombinace chutí doplněná většinou rýží nebo nudlemi. Jídlo v restauracích je sice dobré, ale zvlášť v centru a blízko památek hodně přizpůsobené evropskému vkusu (a taky dražší). Nejvíc nás nadchlo jídlo přímo na ulici. Malý stánek nebo motorka s velkým hrncem, ze kterého usměvavý majitel nabízí většinou jen jeden druh jídla, na výběr bývá většinou jen to, jestli chcete kuře nebo vepřové. Vše se jí z plastových misek na plastových stoličkách přímo na ulici. Zpočátku jsme se trochu báli, ale pak už jsme odvážně ochutnávali téměř vše a naštěstí nám nikdy nebylo špatně.

K pití nás nadchly všude přítomné ovocné shaky – rozmixované ovoce doplněné ledem. Je to výborné a v místním vedru velice osvěžující. Pivo, většinou Chang nebo Singha, není mezi našimi top ten značkami, ale pít se dá, zvlášť když je horko.

Ačkoli v letních měsících má podle všech pravidel v Bangkoku pravidelně pršet, my jsme měli štěstí. Přiletěli jsme v půlce července a nezažili ani kapku deště. Bylo horko, slunce svítilo o sto šest a na obloze se občas objevily bílé dekorativní mráčky, ale přeháňka ani jedna.

Ačkoli už je večer, přesto jsme hned po ubytování v hotelu Tara Place vyrazili na první obhlídku okolí, na které jsme si potvrdili, že umístění našeho přechodného domova je perfektní. Po pár krocích jsme byli na Khao San Road, což je dlouhá ulice plná levných ubytoven, hotelů, restaurací, jídelen, pouličních obchodů se vším možným, cestovních kanceláří a masážních a tetovacích salónů. Je tu spousta turistů a hodně zmatku a hluku, nicméně je to naše první setkání s Bangkokem, proto se statečně proplétáme mezinárodním davem a ani nestačíme vše z toho zmatku vnímat.

Po cestě jsme unaveni, proto si vybíráme jednu z mnoha restaurací a objednáváme si naše první thajské jídlo. Ačkoli nám to chutnalo, v dalších dnech jsme poznali, že v typicky turistických restauracích se nevaří autentické thajské jídlo, ale varianta upravená pro evropské turisty a že zrovna na tomto místě je jídlo i pití v porovnání s okolními ulicemi poměrně dost předražené (dnes jsme za jídlo a pití pro čtyři zaplatili 590 THB). Ale protože to ještě nevíme, jsme s jídlem spokojeni a s ovocnými shaky, které jsme si objednali k pití, jsme přímo nadšeni.

Nicméně už máme ruchu Khao San Road dost, proto odbočujeme do vedlejších klidnějších uliček a pomalu míříme zpět k hotelu. Cestou jsme objevili krásný a celkem rozlehlý chrám, kde jsme obdivovali naše první Buddhy, ale vzhledem k tomu, že než jsme došli k hotelu, viděli jsme budhistických i čínských chrámů ještě několik, usuzujeme, že v tomto směru nám nic neuteče a jdeme dospat jet lag.

U východu z hotelu jsme odbyli všechny nadháněče taxíků, tuk tuků i autobusů, protože víme, že k prvnímu cíli naší cesty, královskému ostrovu Ratanakosin, dojdeme pohodlně pěšky. Cestou zjišťujeme, že jsme úplně zapomněli, že v době červencového úplňku je na počest první Buddhovy promluvy vyhlášen státní svátek Big Buddha Day, a tudíž všichni mají volno (bohužel i pracovníci v bance) a ve všech chrámech probíhají mše, kterých se účastní velké množství místních obyvatel.

Cestou do Královského paláce jsme udělali odbočku do chrámu Wat Mahathat, který je sídlem jedné z buddhistických univerzit a blízko kterého se nachází trh s léčivými bylinami a amulety. Po krátké prohlídce jsme pokračovali podél vysoké zdi až k bráně Gate of Glorious Victory, která je jediným vchodem do komplexu královských paláců. Zde jsme si koupili vstupenky (cena je 500 THB za osobu a zahrnuje vstup do královského komplexu, chrámu smaragdového Buddhy, muzea mincí a vstup do paláce v Dusitu).

Jelikož se jedná o nejposvátnější místo Thajska, projdou návštěvníci vstupní kontrolou, zda jejich oblečení splňuje požadavky vstupu do chrámů a pro ty, kdo dress code nesplní, jsou zde připraveny slušivé košile a kalhoty s dlouhými nohavicemi.

Je dobré vědět, že ve všech buddhistických chrámech je nutno dodržovat určitá pravidla chování, která kromě zahalených ramen a nohou zahrnují i odložení obuvi před vstupem do chrámu a to, že se nikdy nesmí sedět v chrámu tak, aby chodidla směřovala k soše Buddhy. Patřičně oblečeni, poučeni a vybaveni dostatečným množstvím pitné vody můžeme konečně vstoupit do areálu.

Komplex je velice rozlehlý, je zde množství nádherných staveb, které se třpytí zlatem a kolem nich je krásně upravená zeleň. Dnes je tu kvůli svátku velké množství lidí, proto na vstup do chrámu Wat Phra Kaew (Chrámu Smaragdového Buddhy) musíme vystát dlouhou frontu. Chrám je zvenku nádherně zdobený, vchod chrání dvě šestimetrové sochy démonů a uvnitř v  sále vyzdobeném nástěnnými malbami stojí na devítimetrovém podstavci nejsvětější symbol buddhismu, soška smaragdového Buddhy. Soška je celkem malá a je vyřezaná z nefritu. Má pohnutou minulost, údajně pochází ze Srí Lanky a v Thajsku byla objevena v 15. století poté, když blesk udeřil do staré stúpy, kde byla dlouhou dobu zapomenuta. Soška pak putovala po severním Thajsku a po cestě konala zázraky. Několikrát byla uloupena, protože se věřilo, že svému majiteli přináší štěstí a bohatství. Asi 200 let byla ukryta v Laosu, pak se jí zmocnil Vientan a do Thajska se vrátila až v 18. století. My jsme měli štěstí, že jsme chrám navštívili dopoledne, protože zrovna dnes je den, kdy princ převléká sošku do nového roucha – toto se koná třikrát ročně u příležitosti změny ročního období, což pro dnešní den znamenalo, že chrám se ve 14 hodin pro veřejnost zavře.

Když jsme si dostatečně prohlédli Smaragdového Buddhu, zamířili jsme do vedlejšího Velkého paláce a následující tři hodiny jsme strávili procházením rozlehlého palácového komplexu, prohlídkou chrámů a obdivováním Buddhů a krásných nástěnných maleb, které znázorňovaly různé příběhy, focením ohromných barevných démonů, kteří strážili vchody do jednotlivých budov a pozorováním Thajců, kteří Buddhovi obětovali lotosové květy, ovoce, vonné tyčinky a květinové věnce.

Naším dalším cílem byl ležící Budha v chrámu Wat Pho, kam jsme se přesunuli celkem bez obtíží pěšky, neboť tento areál se nachází jen kousek jižním směrem. Wat Pho je největší chrámový komplex v zemi a je starší než město Bangkok. Fungoval jako první thajská univerzita, dodnes je významným centrem tradiční thajské medicíny a údajně se zde provádějí nejlepší thajské masáže v zemi. Ani nás nemrzelo, že masáže jsme si kvůli svátku museli nechat ujít, protože nás nejvíc zajímala socha Ležícího Buddhy. V rozlehlém komplexu staveb jsme našli hlavní svatyni, kde se nachází zlatá socha, která symbolizuje Buddhův vstup do nirvány a která je dlouhá úctyhodných 46 metrů, vysoká 15 metrů a je celá pozlacená zlatými lístky. Ohromná chodidla ležící sochy jsou zdobena perletí a perlami, které vyobrazují 108 příznivých vlastností, podle kterých se pozná skutečný Buddha. Před sochou je umístěno 108 misek, když se do každé vloží mince, čeká dárce štěstí a dlouhý život.

Chrám s ležícím Buddhou je součástí ohromného komplexu dalších chrámů, svatyní, výukových místností a pagod, mezi kterými jsme strávili další minimálně 2 hodiny. Normálně si tu člověk může užít prý nejlepších masáží v Thajsku, ale dnes je svátek, proto maséři nepracují a oslavují Buddhu.

Protože už máme pocit, že vidíme Buddhu za každým rohem, pro dnešek s chrámy končíme a míříme pěšky na Flower market, kde se kocháme množstvím řezaných květin, které se zde neprodávají na kusy, ale na váhu, obdivujeme důmyslně upletené věnce z různých druhů květů a pozorujeme obchodní ruch.

Je vedro a jsme už úplně zmožení, proto je naším dalším cílem Chinatown, kde se hodláme najíst. Jelikož jsme u řeky, rozhodli jsme se, že pojedeme lodním busem. Nejdřív se neorientujeme v trasách, ale ochotná Thajka nám poradí, kterou lodí jet a za směšné jízdné 15 bathů na osobu jsme za chvíli na místě. Po vystoupení z lodi si procházíme uličky čínské čtvrti, ale nějak úžasný zážitek to nebyl, v Londýně je čínská čtvrť lepší. Už jsme dost uchození, máme hlad a žízeň, proto hledáme restauraci. Nakonec jsme vybrali jednu, kde se u vchodu činili kuchaři, ve výloze se pohupovaly zavěšené kachny, a i když byly 4 odpoledne, u většiny stolů seděli Číňani a cpali se. Jídlo bylo dobré, cestou z restaurace jsme prošli další část čínské čtvrti (tentokrát jsme trefili o něco zajímavější uličky) a znovu se vrátili k přístavišti lodní dopravy a popojeli do Banglamphu.

Cestou do hotelu jsme v parku sledovali, jak probíhá společné cvičení aerobiku (i s hudbou a cvičitelkou), kterého se účastnilo překvapivě hodně lidí, a to převážně staršího věku. Kousek za naším hotelem jsme pak objevili další chrám, který jsme nejprve okukovali zvenku, ale ochotná pouliční prodavačka občerstvení nám řekla, že právě dnes je otevřeno a můžeme dovnitř. Nebyl tam krom nás nikdo jiný než jeden mnich, který nám v chrámu, kde byl krásně vyzdobený Buddha, rozsvítil a nechal nás tam, abychom si ho v klidu prohlédli.

Po krátkém odpočinku v hotelu jsme vyrazili zase na Khao San a usadili se v baru. Tam jsme narazili na jediné drobné mínus dne oslavy Buddhy – neprodává se žádný alkohol. Proto jsme si všichni objednali ovocný shake, vybrali jsme si meloun, papáju, banán a pomeranč a zjistili, že je to skoro lepší než pivo.

Hned ráno jsme pěšky vyrazili ke chrámovému komplexu Wat Bowoniwet, který se nachází zhruba kilometr od našeho hotelu. Je to areál, ve kterém sídlí budhistická univerzita založená Ramou I, který byl 27 let mnichem předtím, než se stal králem. V něm všechno půlírují a čistí, protože (jak se později dozvídáme) tam má přijít v poledne sám pan král. My na něj ale nečekáme a míříme k Wat Ratchanaddaram, který už z dálky vypadá odlišně od toho, co jsme dosud viděli. Jedná se o bangkokský nejneobvyklejší chrám, kde je každé patro věnováno jednomu z aspektů budhistického učení. Chrám zdobí 37 věží, které symbolizují 37 stupňů k dosažení nirvány a celek působí zvenku celkem zajímavě. Uvnitř je mnoho chodeb, které spojují jednotlivá patra a balkónky, na stěnách jsou vyobrazení Buddhy a návody na to, jak dosáhnout osvícení. Celý chrám si důkladně prohlédneme a absolvujeme walking meditation, čímž vystoupáme k samotnému vrcholu. Nirvány jsme sice nedosáhli, ale stihli jsme si ještě prohlédnout tradiční budhistický chrám stojící vedle, kde vloni v srpnu oslavila královna 84. narozeniny.

Po krátké zastávce na pití směřujeme opět pěšky ke Zlatému vršku, což je uměle vytvořený pahorek, z něhož je pěkný výhled na Bangkok. U vchodu do areálu zakoupíme vstupenky (20 THB na osobu), prohlédneme si trochu kýčovité sochy zobrazující jednotlivá znamení čínského zvěrokruhu a stoupáme po schodech krásnou tropickou zahradou lemovanou sochami Buddhů, vodopádů a orchidejí. Na vrcholu na nás čekají motlitební zvonce, které zručně rozehráváme, pak pokračujeme k chrámové stavbě, kde nás očekávají další Budhové, zvonce, květinové výzdoby a poprvé tu můžeme pozorovat třepotající se bankovky nacvakané sešívačkou k nataženým provázkům – dar božstvům. Vypadá to velmi dekorativně. Je tu hodně místních lidí, ale je vidět, že sochy ani stavby nejsou moc staré a celkově to působí trochu kýčovitým dojmem, ale je odtud pěkný výhled na okolní stavby, řeku a Královský palác. Sestupujeme opět dolů, kde nás zaujal další otevřený a velmi rozlehlý chrámový komplex Wat Saket, kde jsou pěkné sochy a zajímavé nástěnné malby.

Jelikož už máme dost jídla, které podávají v turistických restauracích, osmělujeme se a na ulici usedáme k volnému stolku na chodníku, kde se živí téměř výhradně Thajci a s majitelem, který vaří polévku v pojízdné kuchyni v jednom hrnci, domlouváme objednávku. Ani to není tak těžké – máme na výběr buď chicken nebo pork. Všichni se rozhodujeme pro kuře a po chvilce už před každým z nás trůní plastová miska s vonící nudlovou polévkou s kousky kuřete a lahodnou zeleninou. Konstatujeme, že to bylo zatím nejlepší jídlo, které jsme si v Bangkoku tu dali a cena za všechny byla 180 bathů!

Posilněni si jdeme prohlédnout čínský chrám Wat Mangkon Kamalawat uprostřed čínské čtvrti. Nemůžeme ho najít, takže chvíli bloudíme pekelnou čínskou tržnicí, kde je ke koupi absolutně vše od jehly až po lokomotivu. Nakonec se orientujeme podle stánků, které prodávají květiny a vonné tyčinky, které se obětují bohům a pak konečně procházíme křiklavou branou s mnoha pestrobarevnými sochami a draky. Po pobytu v buddhistických chrámech působí tento poněkud pouťovým dojmem a když vystoupáme až nahoru a rozhlédneme se po okolí, konstatujeme, že jsme ho klidně mohli vynechat.

Díky tomu, že jsme v čínské čtvrti, stíháme ještě Wat Traimit, kde je umístěná největší zlatá socha Buddhy na světě. Zahaleni do půjčených šátků stoupáme po schodech do chrámu a s úžasem si prohlížíme kus zlata vážící 5,5 tuny vytesaného do podoby třímetrového sedícího Buddhy. Sama socha není nijak odlišná od Buddhů, které jsme už viděli, ale zlato jí dodává úžasnou nadpozemskou záři, proto usedáme na podlahu se zkříženýma nohama (nohy nikdy nesmí mířit k Buddhovi) a obdivujeme toto monumentální dílo.

Z chrámu jsme se vydali směrem k nejbližší zastávce lodní dopravy, protože se nám nechce jet ani tuk tukem ani šlapat pěšky. Do tajů autobusové dopravy jsme se proniknout ani nesnažili, i když to nevypadá až tak složitě. Ale pro naše účely je nejlepší lodní doprava po Chao Praye, protože zastávky jsou perfektně rozmístěny blízko našich cílů a taky blízko hotelu.

Večer jsme opět pohrdli turistickou čtvrtí, z hotelu vyrazili opačným směrem do zšeřelých uliček a našli restauraci, která byla umístěna na chodníku a částečně i na silnici v temnějších koutech naší čtvrti. Plastové stolečky byly maličké, ale bylo tu narváno, což je dobré znamení. Majitel nás hned zachytil, ukázal nám stůl, který právě opustilo 6 Thajců a byl velmi špinavý. Během asi 2 minut ale několik dalších číšníků stůl perfektně vyčistilo a my si mohli sednout začít se prokousávat jídelním lístkem. Trochu nás zaskočilo, že jsme k lístkům dostali i blok a propisku, proto jsme po vzoru kluka, sedícího u vedlejšího stolu, naši objednávku napsali. Sice jsme se snažili, ale protože to nebylo thajsky, musela číšnice vše překreslit do znaků. Jídlo bylo výborné, ale dnešní zážitek na ulici pod Zlatým kopcem to ale nepřekonalo.

Po snídani jsme se vydali tradičně pěšky směrem ke  Královskému paláci, přičemž jsme ignorovali všechny nabídky na svezení tuk tukem, ukázání směru a podobně. Podél paláce jsme došli k řece, kde jsme začali nejdříve smlouvat s prodejci okružních výletů po kanálech, ale zaplatit 1200 THB za osobu jsme odmítli (i když nám postupně slevovali až na konečných 2000 celkem). Koupili jsme si jen lístek na lodní bus (za 3 bathy na osobu) a přepravili se na druhou stranu řeky k chrámovému komplexu Wat Rakhang, kde se štěstí zajišťovalo jednak zvoněním na zvonce (to jsme si vyzkoušeli) a jednak házením chleba vypaseným rybám, které se krmily u výstupu z lodi (to jsme zanedbali). Různé ryby, želvy a vodní hady v nejrůznějších velikostech bylo také možné koupit na tržišti, které bylo mezi přístavem a chrámem.

Když jsme si důkladně prohlédli zdejší Buddhy, rozhodli jsme se, že se půjdeme podívat na sbírku královských lodí. Prý je udržují v provozu a při určitých příležitostech s nimi i vyplouvají na řeku. Vydali jsme se pěšky příslušným směrem podél řeky, ale cesta nebyla moc příjemná, okolí nebylo hezké, asi je lepší sem dojet tuk tukem. Po chvíli bloudění jsme našli informační šipku, která nás nasměrovala do celkem zanedbané uličky u kanálu. Ačkoli jsme tomu už nevěřili, na konci škaredé cesty bylo opravdu slibované muzeum. Zaplatili jsme 100 bahtů vstupné plus 100 Bahtů za povolení fotografování a mohli jít dovnitř. Ačkoli exteriér a okolí nic extra neslibovaly, vnitřek muzea nás příjemně překvapil. Na vodní hladině trůnilo asi 8 bohatě zdobených a vyřezávaných dračích lodí s různými mytologickými postavami na přídi, po vzoru plavidel z ayutthajské éry. Nejdelší loď měřila na délku 46 metrů a na přídi měla úctyhodnou dračí hlavu. Když jsme vše důkladně naobdivovali a nafotili, rozhodli jsme se, že půjdeme zpět, ale nechtělo se nám stejnou cestou – byla fakt hnusná. Proto jsme se šli zeptat do pokladny, zda se odtud nedá odjet po řece z místního mola. Postarší Thajec nám hned začal nabízet svou loď, kterou by nás provezl po kanálech, ukázal nám plovoucí trh a vysadil nás u khmérské pevnosti Temple of the Down (Wat Arun), kterou jsme měli v plánu navštívit. Když jsme mu vysvětlili, že na takový výlet nemáme čas, byl z toho evidentně rozhozený a pořád dokola opakoval: „Nemají čas. Musí na letiště“. Nakonec jsme se s ním dohodli, že nás doveze přímo k Wat Arun. Jízda na člunu nás stála sice 600 bahtů, ale byl to zase docela jiný zážitek, protože jsme jeli na rychlé štíhlé motorové lodi, která k pevnosti dorazila během deseti minut. Zaplatili jsme opět vstupné a šli si prohlédnout nejznámější dominantu Bangkoku, která bývala původním příbytkem smaragdového Buddhy. Chrám s pěti vysokými věžemi tu stojí od dob ayutthajské říše, symbolizuje horu Méru, sídlo bohů z khmérské mytologie a původně sloužil jako královská svatyně. Po strmých schodech se se dá stoupat nahoru a přitom obdivovat výzdobu z keramických střepů znázorňující různé mýtické bytosti a z terasy pak obdivovat výhled na řeku a královský palác na druhé straně.

Po prohlídce jsme se zkušeně s jedním přestupem přepravili lodními autobusy do naší čtvrti, cestou našli sympatický stánek s jídlem, kde byl volný stolek pro čtyři, objednali si polévku s nudlemi a masem, která byla opět naprosto vynikající!!!

Před třetí hodinou jsme se odhlásili z hotelu, nasedli do dohodnutého taxíku a přepravili se na letiště, odkud jsme odlétali na jižní thajské ostrovy.